Podzimní hledání stop zašlých časů
1. listopad 2009
První zastávka byla v Knínicích u kaple Sv. Petra a Pavla. Kaple je v soukromém vlastnictví a její majitel v ní nejpíš bydlí. Stavba však není nijak "znetvořená" a stále vypadá jako kaplička, alespoň zvenku. Zaujali nás čtyři smírčí kříže před pomníkem padlým v I. světové válce. Na křížích jsou velmi dobře patrny "vražedné nástroje", které do těchto křížů jako součást trestu museli odsouzení vytesávat. Za kříži stojí celkem zachovalý památník obětem I. sv. války. Podobné památníky stávaly téměř ve všech obcích v naší oblasti. Měly navěky připomínat kolik mladých mužů, mnohdy sotva odrostlých z dětských šatů z té - které vesnice se nevrátilo z války. Před pomníkem je socha klečícího mladého vojáka, modlícího se za své padlé kamarády. Když půjdete okolo, podívejte se vojáčkovi do tváře...., je to působivejší než stovka epitafů.
Vyjeli jsme nakléřovský kopec a odstavili auto na asfaltovém "place" proti kříži na památku zbouraného kostela Sv. Josefa, přímo proti velké ceduli "Skládka zakázána pod pokutou....."
Cedule ovšem evidentně nezabírá. Všude okolo se v chroští válejí pytle s odpadky - opravdu nefalšovaný hnus. Náladu nezlepšilo ani zjištění, že nejspíš "magneti" ukradli z pomníku na památku bitev, které se tu udály pamětní desky. Rozum to nebere...
Po krásně opravené silnici jsme se vydali do Krásného Lesa. Na kraji obce nás zaujala schátralá budova zámku,( to že je to "ten" zámek se dá poznat pouze tím, že nad vchodem jsou stále ještě patrné erby ), budova byla v dobách nepříliš minulých "v péči" státního statku. Bylo by krásné, kdyby zdejší zámeček, měl takové štěstí jako zámek v Libouchci, který byl zachráněn doslova v hodině dvanácté.
V Krásném Lese je patrná také přítomnost velmi pěkným dětským hřišťátkem a chodníky. Kostel Nanebezvzetí Panny Marie je zvenku opravený. Před kostelem jsme vyfotili Sochu Sv. Jana Nepomuckého s datací 1720.
Další zastávkou byl Větrov. Málem jsme to místo přejeli.
Větrov byla vesnice na náhorní plošině mezi Krásným Lesem a Adolfovem. Německy se nazývala Streckenwald. V období mezi válkami měla ves okolo 100 domů a žilo tam téměř 400 lidí. Podle informací z webu www.zanikleobce.cz (který mimochodem doporučuji), bylo ve vsi 5 hostinců: "U korunního prince Rudolfa", "Německý dvůr", "Střelnice", "Císařský dvůr", "U lípy", rovněž pěvecký spolek, Spolek veteránů a dobrovolní hasiči. Po odsunu v roce 1945 nebyla tato obec dosídlena, tak - zanikla. Dnes jsme napočítali 4 domy, které nejspíš slouží k rekreaci. Místo je zvláštní, kdo jím pouze projede nejspíš si ničeho nevšimne, ale kdo ví alespoň něco o jeho historii a pozorně se rozhlédne po bývalých zahradách zarostlých kmínky náletů, rozezná stopy v terému po usedlostech. Všimne si přestárlých, pokroucených ovocných stromů, které jistě pamatují, čilý ruch vesnice. Uvidí rybníček na bývalé návsi a kousek od něho polorozpadlý pomník na památku padlým (Streckenwalským) s více jak dvacítkou jmen..... Ve vsi stála kaple Sv. Antonína Paduánského - jak uvádí Souček ve své "Obrazové rukověti". My jsme objevili ještě značně poškozený kamenný kříž s plastikou, který se možná nacházel právě .- někde u kostela ..kdo ví.
Po projetí krkolomných serpentin z Adolfova do zadní Telnice, jsme před Hospodou u Zeleného stromu zaparkovali a vydali se hledat zámeckou kapli Panny Marie, postavenou Ledebury r. 1840. Nutno říci, že kaple je dost daleko od Telnice a je třeba jít do Nakléřovského kopce, ale snaha byla oceněna, kapli jsme našli a díky tomu, že se nejspíš o ní moc neví je docela zachovalá. To byla příjemná tečka nakonec.
JB
Fotogalerie: Podzimní hledání stop zašlých časů
